Mnoho firem investuje do rozvojových programů, konferencí nebo školení s očekáváním, že jejich manažeři se „posunou dál“. Po absolvování ale často přichází zklamání – inspirace byla silná, obsah zajímavý… ale v každodenní praxi se nic nezměnilo.
Proč běžná školení často nevedou k reálné změně?
Výzkumy potvrzují, že většina firemního vzdělávání má jen malý dopad na skutečné chování manažerů a zaměstnanců.
Například studie publikovaná na portálu Forbes uvádí, že pouze přibližně 10 % školení mělo „podstatný efekt“ na výkon účastníků (zdroj: Forbes).
Další průzkum společnosti Shift eLearning ukázal, že jen asi 12 % zaměstnanců skutečně využívá nové dovednosti ze školení ve své práci (zdroj: Shift eLearning).
Jinými slovy – inspirace a poznatek nestačí. Skutečná změna nenastává v momentě, kdy něco pochopíme,
ale až když to začneme dělat jinak. Změna chování přichází teprve praxí, zpětnou vazbou a opakováním.
Jak navrhuji rozvojové programy, které reálně posouvají manažery?
Každý rozvojový program, který připravuji, stojí na prožitku, tréninku a okamžitém uvedení do reality.
Účastníci si vše zkoušejí přímo v praxi – nečekají, až „to zkusí někdy potom“.
V bezpečném prostředí se dostanou do situací, které znají z běžného dne: jak vést náročný rozhovor, dát i přijmout zpětnou vazbu, ustát emoce v konfliktní situaci nebo jasně vyjádřit očekávání vůči členům týmu.
Místo teorie tedy přichází zkušenost – a právě ta je spouštěčem skutečné změny.
Když si člověk vyzkouší jiný způsob vedení rozhovoru, když zažije, že empatie neoslabuje autoritu, nebo když zjistí, jak se dá motivace v týmu udržet i v období tlaku a změn, vzniká nový návyk. Tento proces vyžaduje odvahu i otevřenost, ale zároveň přináší úlevu: najednou víme, že změna je možná.
Každé téma programu tak přispívá do jedné mozaiky.
Od schopnosti vést srozumitelnou komunikaci a zpětnou vazbu, přes práci s motivací a zvládáním emocí, až po řízení změn a hledání rovnováhy v náročných obdobích.
Postupně se z účastníků stávají manažeři, kteří jsou jistější, klidnější a autentičtější ve svém stylu vedení.
Rozvoj není o tom, že nasajeme inspiraci, ale že ji skutečně uvedeme v život.
Aby změna měla smysl, musí být prožitá, pochopená a žitá – ne jen naučená.
To je moment, kdy se z rozvoje stává skutečný posun – pro jednotlivce i pro celý tým.
